Bylinky jsou staré jako lidská civilizace sama a ochutit si jídlo nebo pití se snažili už lidé v dávném pravěku. Využívali k tomu různé bobule a byliny, které jim často i pomohly po zdravotní stránce. Někdy však narazili na něco jedovatého. První pokusy s různými bylinami a konzumací darů přírody tak byly opravdu jen sázkou do loterie přežití. Zároveň tak ale byly získávány zkušenosti, které se předávaly do dalších generací.
Již před mnoha tisíci lety člověk objevil, že bylinky mohou sloužit jako zdroj potravy, a později se začaly pěstovat a sbírat i pro své léčivé účinky a kořenění jídla. O bylinkách se zmiňují staré texty, jako je Bible nebo legendy o králi Šalomounovi. Tyto vzácné koření a léky byly dováženy loděmi z vzdálených zemí, a ne vždy byly dostupné. Ve středověké Evropě začaly bylinky převažovat především v klášterních zahradách a postupně se zakládaly bylinkové zahrádky i na hradech a zámcích. Byly sušeny, kombinovány s vonnými oleji, využívány k výrobě tinktur a mastí a samozřejmě sloužily i jako aromatické koření v kuchyni.
Marco Polo ve svém cestopisu Milion z roku 1298 popisuje mnoho exotických bylin, způsob jejich pěstování a zpracování. Na venkově pak byly bylinky nezbytnou součástí každé domácnosti, kde hospodyňky pěstovaly bylinky na parapetu nebo ve zahrádce, a babky kořenářky byly respektovány a uctívány. S příchodem moderních léků se na bylinky téměř zapomnělo, ale naštěstí si opět našly cestu k lidem. I dnes se tak můžeme těšit z jejich blahodárných účinků. Pomáhají nám při různých nemocech, hojí rány a zlepšují imunitu. Můžeme využívat jejich sílu v podobě různých výluhů, odvarů, sirupů a obkladů, ale také tinktur.
Asi každý zná mátu, která pomáhá s bolavým žaludkem a zklidňuje trávení, lipové květy pro zmírnění nachlazení a rýmy nebo jitrocelový sirup jako první pomoc proti kašli. Svět bylinek ale nabízí mnohem více a jakmile ho objevíte, vaše rodinná lékárnička se rozroste o přírodní pomocníky.
