Rodinná finanční rezerva se dobře plánuje ve chvíli, kdy každý měsíc zbývá několik tisíc korun. Jenže v mnoha domácnostech vypadá realita jinak. Výplata přijde, odejdou pravidelné platby, nákup, doprava, děti potřebují zaplatit školní akci a najednou je konec měsíce. Přesto se dá rezerva vytvářet i v takové situaci. Jen většinou nefunguje strategie „čekat, co náhodou zůstane“.
Nečekejte na peníze, které zbydou
Věta „co zůstane na konci měsíce, odložíme“ zní logicky. Má ale jednu slabinu. Peníze, které jsou na běžném účtu, mají tendenci postupně zmizet. Jednou za drogerii, podruhé za větší nákup, jindy za něco, co byste si při prázdnějším účtu možná odpustili.
Mnohem praktičtější může být opačný postup. Nečekat na poslední den měsíce, ale odložit malou částku v jeho průběhu. Nemusí jít o tisíce. Klidně 150 Kč po výplatě, dalších 200 Kč o týden později a něco navíc ve chvíli, kdy utratíte méně, než jste čekali.
Pomoci může jednoduché pravidlo: do rezervy neposílejte částku, která vás během měsíce donutí peníze zase vybírat. Začít se 300 Kč a skutečně je nechat stranou má větší smysl než převést 2000 Kč a o deset dní později většinu vracet na běžný účet.
Hledejte peníze v nepravidelných příjmech, ne jen ve výplatě
Rozpočet často počítáme podle pravidelné mzdy. Během roku ale domácností projdou i jiné peníze. Vratka za energie, přeplatek na dani, odměna v práci, peníze za prodané dětské oblečení, příspěvek od zdravotní pojišťovny nebo třeba částka vrácená za reklamované zboží.
Právě tyto peníze se do rezervy přesouvají snáz. Nemusíte odkládat všechno. Z každého podobného příjmu si můžete určit pevný podíl, například čtvrtinu nebo polovinu.
Během roku se tak mohou nasčítat částky, které v běžném měsíčním rozpočtu téměř necítíte. Tento systém sice není rychlý, ale právě proto může fungovat i v domácnosti, kde prostor pro pravidelné spoření téměř neexistuje.
Vytvořte si rezervu na konkrétní malé průšvihy
Částka odpovídající třem nebo šesti měsíčním výdajům může při napjatém rozpočtu působit skoro nedosažitelně. Nemusíte však začínat právě tam. První cíl si nastavte mnohem níž a hlavně konkrétně.
Kolik vás například stojí běžná oprava auta? Kolik potřebujete, když odejde pračka? Nebo kolik peněz by vám pomohlo překlenout týden před výplatou, kdyby současně přišel doplatek za elektřinu a školní výlet?
Hranice si můžete stanovit třeba takto:
- 3000 Kč na drobné nečekané výdaje,
- 7000 Kč na poruchu spotřebiče nebo opravu auta,
- 15 000 Kč jako první větší finanční polštář.
Menší mezicíle mají jednu velkou výhodu. Vidíte pokrok. Rezerva ve výši 2 800 Kč možná nevypadá vedle cílových 100 000 Kč nijak oslnivě, ale rozbitou mikrovlnnou troubu nebo nový školní batoh či nečekanou fakturu už vyřešit dokáže.
Využijte měsíce, kdy vám zbude o něco víc
Rodinné výdaje nejsou každý měsíc stejné. Někdy utratíte méně za benzín, protože jste nikam nejeli, dítě vynechá placený kroužek, nákup potravin vyjde o několik stovek levněji nebo nebudete muset platit jiný výdaj, se kterým jste původně počítali.
Tento rozdíl se obvykle velmi snadno rozkutálí. Zkuste ho tedy naopak považovat za již utracené peníze a pošlete ho do rezervy. Pokud jste například počítali s opravou kola za 1200 Kč a nakonec stála 700 Kč, zbývajících 500 Kč nemusí automaticky zmizet v běžné spotřebě.
Podobně můžete pracovat s výdaji, které skončí úplně. Doplatíte půjčku, dítě přestane chodit na jeden kroužek nebo přestanete platit službu, kterou už nepoužíváte. Část původní platby posílejte do rezervy.
Rezerva nemá vznikat na úkor důležitých závazků
Spoření dává smysl jen tehdy, pokud kvůli němu nezačnou vznikat problémy jinde. Jestliže už nyní nestačíte splácet půjčky, má přednost řešení stávajících závazků. Odkládat peníze stranou a současně nechávat růst dluh po splatnosti by rodinné finance spíš komplikovalo.
Vyplatí se proto rozlišovat mezi napjatým rozpočtem a rozpočtem, který už nevychází. V prvním případě můžete hledat malé částky pro rezervu. Ve druhém potřebujete nejdřív zjistit, které platby ho zatěžují a jak situaci stabilizovat.
Jiná situace nastane, když máte běžné závazky pod kontrolou, ale objeví se jednorázový výdaj, který nechcete nebo nemůžete zaplatit najednou. Jednou z možností financování může být možnost na stránce https://proficredit.cz/pujcka-ihned. I tehdy má ale smysl předem započítat novou splátku mezi pravidelné měsíční výdaje, abyste věděli, kolik prostoru vám po jejím zaplacení zůstane.
Rezerva může růst pomalu
Budování rezervy nemusí připomínat další výdaj, který musíte každý měsíc zaplatit. U domácností s těsným rozpočtem často lépe fungují malé přesuny peněz, které se opakují při různých příležitostech.
Můžete si například zavést vlastní drobná pravidla:
- Pokaždé, když vám před výplatou zůstane na účtu více než stanovená částka, část rozdílu převedete.
- Peníze za věci prodané přes bazar půjdou z poloviny do rezervy.
- Z každého mimořádného příjmu dáte bokem předem určené procento.
- Po skončení pravidelné platby budete ještě několik měsíců stejnou částku posílat do rezervy.
Za první rok možná nevznikne rezerva, která pokryje několikaměsíční výpadek příjmu. To ale nemusí být první meta. Pokud jste dříve neměli stranou nic a postupně se dostanete na několik tisíc korun, už tím měníte způsob, jakým vaše domácnost zvládne příští nečekaný výdaj. A odtud se dá pokračovat dál.
